Blade Runner: Každá verze originálu, hodnocené

Blade Runner Ridleyho Scotta je mnoha fanoušky považován za jeden z největších sci-fi filmů, jaké kdy byly vyrobeny. Kultovní klasika z roku 1982 je založena na klíčovém sci-fi románu Philipa K. Dicka „Do Androids Dream of Electric Sheep“ a je považována za provokující a evokující kousek filmové historie. Děj se zaměřuje na policejního detektiva Ricka Deckarda, který loví syntetické lidi známé jako Replikáti ve futuristickém světě nedůvěřujícím všem příliš lidským androidům. Jednání s humanoidními stroji ho nutí čelit svému lidstvu.

Od svého debutu v roce 1982 byl Blade Runner vydán sedmi různými způsoby; špičkový řez v San Diegu v roce 1982, americký divadelní řez v roce 1982, mezinárodní divadelní řez v roce 1982, pracovní tisk v roce 1982, americká rozhlasová verze pro televizi v roce 1986, režisérův řez schválený Ridley Scott v roce 1992 a konečná realizace jeho vize, The Final Cut vydané v roce 2007. Zařadili jsme je sem na základě rozdílů v vyprávění, které scény byly přidány a odečteny, a celkové soudržnosti příběhu.

7 US BROADCAST VERSION (1986)

Tato verze, vysílaná v USA společností CBS, zjednodušená na cool 114 minut, odstranila všechny stopy nahoty, vulgárnosti a grafického násilí. Pokud to zní hrubě, představte si, že je tu také „CBS Saturday Night Movie Teaser“ s nějakým trhnutím, které vám vysvětlí každý aspekt filmu, aby váš mozek nebyl schopen zvládnout filmové složitosti. Zajišťuje, že jste si jisti, že Deckard rozhodně NENÍ replikátor.

Také text v americké televizní verzi je odlišný a vypráví ho někdo, kdo není Harrison Ford. Je navržen tak, aby znovu porazil publikum nad hlavou informacemi pro případ, že by se příliš ztratili. Tuto verzi nebudete moci najít nikde, dokud na ni někdo nenaklepne, ale proč by to měli?

6 SAN DIEGO SNEAK PEAK VERSION (1982)

V dnešní době něco jako „jednorožec“, vrchol San Diego Sneak z Blade Runner, je v zásadě stejný jako americké divadelní vydání filmu v roce 1982, s přidanými bonusovými scénami. To znamená, že má hlas nařízený studiem - nad tím, jak na začátku zlobil Harrisona Forda, a také „šťastný konec“, který ukazuje, že Deckard a Rachael Replicant odjíždějí do západu slunce.

Vzhledem k tomu, že verze San Diego byla zobrazena pouze jednou na speciální akci náhledu s přísným zabezpečením, zdá se, že nikdy nebudeme moci vidět, jak byla tato skutečně vydána, takže neexistuje žádný způsob, jak ručit za její jedinečnost. Víme, že další tři scény zahrnovaly úvod do Roy Battyho ve stánku VidPhon, Deckard znovu nabil zbraň poté, co byl Batty schopen zlomit prsty, a další záběry pro Deckardovu a Rachaelovu „jízdu do západu slunce“.

5 US THEATRICKÁ ZPRÁVA (1982)

Je ironické, že skutečné divadelní vydání tohoto filmu většina fanoušků Blade Runner nepovažuje za lepší, ale má smysl, když si uvědomíte, že je to verze, kterou režisér Ridley Scott nejvíce ovládl. Zoufalě ji odmítl jako zradu své umělecké vize. Když Scott během natáčení dvakrát překročil svůj rozpočet, producenti, které přivedl na palubu, dostali větší část vlivu a chtěli, aby se film dostal do cesty.

Pryč byla nejednoznačnost, že Deckard nemusí být člověk, zatímco hlasování Harrison Fordové, které vyvolávalo křik, bylo přidáno, protože producenti cítili, že vyprávění filmu bylo pro diváky po testovacích projekcích matoucí. Přidáno je také nepoužité záběry z The Shining, když Deckard a Rachael odcházejí z Los Angeles, aby zahájili svůj nový život v horách, protože publikum chtělo „šťastný konec“.

4 MEZINÁRODNÍ TEATRICKÁ ZPRÁVA (1982)

Mezinárodní divadelní vydání Blade Runnera je téměř totožné s americkým divadelním vydáním, je to jen násilnější a znepokojivější., Což mu dává hodnocení R. Obsahuje stejné hlasové vyprávění Harrison Fordové a stejný „šťastný konec“, který byl přinucen do americké divadelní verze, ale obsahuje grafické scény, které v některých ohledech dělají příběh přitažlivější a více v sázce.

Tato verze byla ve skutečnosti vydána na VHS v USA jako součást „Criterion Collection“ na počátku 90. let, jako součást speciální „10. výroční edice“, a mohla být na HBO vidět až v roce 2015. Scény, které producenti si mysleli, že jsou příliš šokující pro americké publikum, které se stalo verzí „The Final Cut“, přičemž nejděsivější z nich bylo, když si Roy Batty dává stigmata.

3 PRACOVNÍ TISK (1982)

Verze filmu filmu byla uvedena před filmovým divadelním vydáním na zvláštních představeních v Denveru a Dallasu v roce 1982 a byla propuštěna jako tehdejší „režisérův střih“ filmu v roce 1992 bez souhlasu Ridleyho Scotta. O čem byli diváci zmateni v roce 1982, zdálo se, že jsou vděční v roce 1990, kdy byl film znovu uveden, inspirující ateliéry ke schválení nového vydání filmu.

Tato verze nemá vyprávění Harrison Fordové ani úvodní kredity vysvětlující příběh Replikantů a definuje je jako „syntetický člověk s parafyzickými schopnostmi, který má kulturu kůže / těla“. Neexistuje „jednorožcová vysněná posloupnost“, jako by to bylo v Ridley Scottem schváleném režisérově vystřihnutí, Deckard poskytuje svůj vlastní příběh sledující Battyho smrt a Deckard a Rachael nejezdí do západu slunce.

2 ŘEDITELSKÁ ŘEZA (1992)

Toto vydání filmu z roku 1992 bylo schváleno Ridleym Scottem, ačkoli on sám dohlížel na střih. Že předal konzervátorovi filmu Michaelovi Arickovi, který pracoval se Scottovými poznámkami a 70mm potiskem filmu z roku 1982. Je to co nejblíže Scottově vizi, jak to bylo v té době možné, a kombinoval prvky verze pracovního tisku s prvky americké divadelní verze.

Zatímco je hezké mít podivně vyprávěné vyprávění Harrisona Forda, Scott se rozhodl zahrnout neslavnou sekvenci, ve které Deckard usne na klavíru a sní o jednorožci, který běží lesem, což znamená, že je ve skutečnosti Replikátorem, a dělá film více o jeho výslechu jeho identity spíše než o detektivním příběhu. Toto je verze, ve které mu Gaff na konci nechává origami jednorožec, což naznačuje, že jsou mu známé Deckardovy sny, takže jeho vzpomínky jsou umělé stejně jako Rachaelovy. "Šťastný konec" s ním a Rachael je také editován.

1 ZÁVĚREČNÝ ŘEZ (2007)

Konečně v roce 2007 vydal Ridley Scott na svém 25. výročí „The Final Cut“, stejnojmennou verzi svého mistrovského díla science-fiction. Je to nejlépe vypadající verze filmu, vylepšená několika způsoby o moderní speciální efekty a odstraněním zbytečného nepořádku z celkového vyprávění. Je to verze, kterou většina fanoušků sleduje dnes, a to z dobrého důvodu; je to Scottův film tak, jak to vždycky zamýšlel.

Vyprávění Harrisona Forda je pryč a stejně tak je klišé „šťastným koncem“, ale Deckardova jednorožcová snová sekvence je udržována, dokonce i o něco delší. Zahrnuje také brutálně násilnější scény z mezinárodního střihu, včetně Battyho, který si dává stigmata, a obsahuje krásnou plně obnovenou verzi partitury od Vangelis. Ať už se domníváte, že je Deckard replikátorem nebo ne, nelze popřít, že tato verze je mistrovským dílem vyvolávajícím myšlenky.