"Hrozné bossové 2" učil Christopha Waltze, že nemůže vylepšit

Jedním z nejpříjemnějších překvapení 2011 Hrozných bossů bylo sledování hrozných šéfů známých tváří jako Kevin Spacey, Jennifer Aniston a Colin Farrell. I když hráli „hrozné“ postavy, vypadalo to tak zábavně. Pro pokračování Horrible Bosses 2, nový režisér / spisovatel Sean Anders and Co., převzal tento koncept a běžel s ním tím, že obsadil Chris Pine a Christoph Waltz jako nové „hrozné šéfy“, díky nimž je život pro naše hrdiny nešťastný - tři neúspěšní šéfové- zabijáky, které hráli Jason Bateman, Charlie Day a Jason Sudeikis.

Screen Rant se nedávno posadil s oscarovým vítězem Bond 24 darebáka, aby zjistil, jak velkou legraci má být při hraní někoho hrozného, proč ho nikdy neuvidíme dělat vylepšenou komedii a jak příští Waltz / Tarantino spolupráce by mohla / měla mít operativní kvalitu.

Screen Rant: Byla tam jedna scéna, která vynikla při prvním čtení scénáře, díky které jste se přihlásili?

Christoph Waltz: Ne okamžitě. Vyžadovalo to pomoc od zúčastněných lidí. Jsou to tak inteligentní, vysoce kvalifikovaní profesionálové, že přehlédli svůj názor, že by to bylo opravdu hloupé, a tak se vrací ke skriptu, který jsem poprvé nedokázal pochopit.

SR: Přemýšlel jsem o tom! Zejména při sledování a sledování scénářů se domnívám, že by bylo těžké říci, jak by se hrály určité rytmy a scény.

CW: Máte naprostou pravdu, to je přesně ono. A co víc, ve svém bedazzlementu jsem přehlédl, jestli je to správné slovo, přehlédl jsem několik zásadních podrobností a poté, co jsem na to byl, přímo jsem viděl, že tam je spousta politických věcí a mám zájem v takové věci a já se zajímám o takové věci v takovém kontextu. Komedie je nejlepším způsobem transportu těchto prvků.

SR: Jaký rozdíl zjistíte u bariér, které lze překonat nebo rozbít v komedii vs. v dramatu?

CW: Jsem si jistý, že jich je spousta a mohli bychom o nich mluvit po dlouhou dobu, jak to mají různí akademici za posledních 200 let, ale ve skutečnosti je mým úkolem něco udělat, a tak si musím položit otázku je: „Co mohu v tomto kontextu udělat?“ a to bylo docela jasné. Hloupá komedie, jako je ta, potřebuje rovného chlapa a ten chlap musí být co nejrovnější. Ve chvíli, kdy začnete hrát rovně, už nejste rovní, jste ohnutý rovně, takže to opravdu vyžaduje obvyklou - a obvykle myslím obecně - vážnou, přímočarou analýzu a výzkum, zkoumání a nalezení dramatických funkce, vše, co děláte, dokud si myslíte, že jste shromáždili dostatek bodů, aby bezpečně a bezpečně hrály roli.

SR: Byl pro tebe zvláštní způsob? Mám pocit, že Bert je někdo, s kým se v životě setkáváme

CW: Ne, ne. Myslím, že neexistují žádná skutečná přísná pravidla, ale naučím se používat svou filozofii o komedii, což znamená, že je to vážná věc a výsledek musí být zábavný, nikoli proces.

SR: Cítíte něco s tímhle, že tam bylo něco zvláštního o komedii a obsazení?

CW: Ano, ne jako úspěch. Že nikdy nemůžete říct, zda se to publiku bude líbit, dělají testovací projekce bla bla, bla, s čím nemám nic společného, ale můžete vidět, kdy to funguje, a to je práce režiséra, která vás tímto provede. To je přesně to, co mám na mysli, abych se vrátil na začátek, byl to Sean [Anders], který mě přesvědčil, že to bude přesně to, jak jsem to chtěl udělat, a proto mě vrhl.

SR: Byl to konkrétní den nebo okamžik, který to definoval pro vás?

CW: Je to akumulace. To, co se mi při natáčení tolik líbilo, se mi už nemusí líbit, když to vidím nebo naopak. Oba jsou spojeni, ale ne na příčinné úrovni.

SR: Jaký je to Bert? Chtěli byste ho ve svém životě vůbec?

CW: Myslím, že takovým lidem se nelze vyhnout. Líbí se ti? Ne nutně. Chtěli bychom Putina jako jednoho ze světových vůdců? Ne. Musíme se s ním vyrovnat? Prozatím to děláme.

SR: Byl v Bertovi trochu Putina?

CW: Možná. Nebylo to záměrně. Když mluvíme o podnikatelích a možná nemilosrdných obchodních metodách.

SR: Jak Sean prodal oblouk postavy? Věděli jste, jak by to hned skončilo?

CW: To je součást práce, to je součást mé práce a jeho práce. Bylo to opravdu naplánováno a provedeno jako thriller, jako každý jiný thriller. Skutečnost, že tito tři komici zakopávají o sebe a navzájem, je od toho téměř oddělena. Svým způsobem to udělali, svým způsobem jako thriller.

SR: To mě překvapilo, protože ta první je většinou zany komedie

CW: Proto je to skvělé, proto je to skvělé. Sean, i když je známý jako komediální chlap, mohl by to snadno a pravděpodobně bude řídit nekomediální, napjaté, drama.

SR: Když se díváte na ty tři lidi, přemýšlíte někdy o ponoření špičky do této komedie?

CW: Ne, dívám se na tři lidi, ne že bych to předtím neznal, ale znovu mi dal najevo, že nemůžu improvizovat, prostě to není moje věc.

SR: Opravdu? Některé z vašich vystoupení jsou tak dobré, že vypadají bez námahy svým způsobem …

CW: Ne, ne, bez námahy a improvizace jsou dvě různé věci. Jen proto, že je to improvizované, neznamená, že je to bez námahy, a jen proto, že je to bez námahy, nutně neznamená, že je to improvizované.

SR: Očividně vás lidé nyní znají pro vaši hereckou práci, ale jsem velmi zvědavý na operu, kterou jste režíroval (Strass ' Der Rosenkavalier ) v loňském roce. Je to něco, co byste prozkoumali pro Ameriku? Nebo znovu?

CW: Ne, to je hotovo. To je krása jeviště. Nelíbí se mi filmového divadla nebo opery, protože hrajete fotbal v hokejové hře, víte? Buď nebo, nedělají spravedlnost vůči médiím a skončíte s hybridem, který je čistě senzační. Opera je velmi divadelní médium, které by mělo být vidět na jevišti s hudebníky v jámě v publiku.

SR: Dost dobrá zkušenost, abyste mohli nasměrovat další?

CW: Jo, jasně. Bylo to fantastické, miloval jsem to.

SR: V živých orchestrech je dnes málo věcí.

CW: Je to ekonomika, proto opera neumírá, ale je stále obtížnější se oblékat. Rosenkavalier , co jsem udělal, Strauss konkrétně, Salome má ještě menší obsazení než Rosenkavalier, ale v jámě je 110 hudebníků. Říkáte: „Do hry je zapojeno pouze pět lidí.“ To je na pódiu během představení. A pak v jámě máte 100 nebo více. Hudba je nesmírně složitá a komplikovaná, takže potřebuje spoustu zkoušek, hodně práce.

Také když děláte divadlo nebo operní produkci, děláte to pro velmi specifické divadlo, protože to do něj hraje. LA Opera house má nejméně 2000 lidí. Jo, měli jsme tento problém, měli jsme jít do Covent Garden a pak se zrušili, protože řekli: "Nevidíme to. Nemůžeme to vyhodit do té míry."

SR: Existuje někdo, s kým byste mohli spolupracovat? Vím, že pan Tarantino dělá mnoho věcí s operativní kvalitou, pomohlo by to, kdyby někdo jako on upozornil na to více?

CW: Jo jo, možná. Bylo by zajímavé vidět ho přímou operou. Je to úplně jiný proces než režie filmu. Jen pro to by to bylo zajímavé, ale je to tak talentovaný muž, že by pravděpodobně přišel s ohromným a nesmírně zajímavým a fascinujícím představením. Nevím. Nevím, jestli je to v popředí jeho zájmů. Na druhé straně je to dokonalý filmař a musel by strávit rok operou.

SR: No, jsem rád, že jste se dva našli.